Pomozte opuštěným a nechtěným kočkám

Včera dopoledne se nám zhroutil svět..Pajdíček prohrál svůj netěžší boj, zemřel.

Je nám to všechno tak strašně líto.Bylo to vše hrozně rychlé a nikdo to nečekal.

Tvůj život Pajďulínku začal jako život každého koťátka.Narodil jsi se kočičí mamince,která o tebe a tvé sourozence vzorně pečovala,krmila tě a zahrnovala láskou,ale jakmile si trochu povyrostl a chtěl všem ukázat jak jsi šikovný,že už se umíš i sám napapat přišel člověk,hodně zlí člověk a odnesl tě od maminky pryč.Místo toho aby ti našel nový domov strčil tě na páchnoucí,špinavý a studený teletník a ty jsi tam zůstal s ostatními koťátky sám a vyděšený.

Chodili jsme tam každý den,krmili vás všechny a snažili se vás přesvědčit,že jsou i hodní lidé,kterým můžete věřit.Naštěstí jsi brzy pochopil,že to s tebou myslíme dobře a začal jsi pravidelně docházet na krmení.Odchytit se tě však stále nedařilo,byl jsi velice bojácný a v té době vás tam žilo ještě velmi mnoho,báli jste se všichni.

Za nějaký čas jsi nám věnoval takovou důvěru,že bylo možno tě  i pohladit a poté tě odnést sebou domů.Bohužel za tu dobu co jsi žil v té hrůze jsi moc onemocněl.Tvé ledviny byly trvale poškozené,tlapičky poničené a zjistilo se i zúžení hlavní tepny,která vyživovala zadní nožičky.Proto jsi kulhal a špatně chodil.Trápili tě i zoubky,nakonec jsi přišel o všechny,ale i přesto jsi byl velký fešák. 

Snažili jsme se ti pomoci jak jen to bylo v našich silách.Měl jsi dietu,která ledviny šetřila,byla od různých výrobců,jen abys měl „na přeložení“.Vitamínové pasty.Ty jsi však stejně nejvíc miloval vařené kuře,to mělo přednost před vším.

Chtěli jsme pro tebe jen to nejlepší.Jenže vše bylo nakonec jinak,úplně jinak,než by jsme si všichni přáli.

V sobotu jsi nám ještě běžel naproti,když jsme se vraceli z města a hlasitým mňoukáním nás vítal. Večer už jsi moc nejedl,přisuzovali jsme to velkému teplu.V neděli ráno jsme ale viděli,že už je zle….Ledviny si vybraly svou daň a přestaly fungovat.Odmítal jsi jíst,pít,stále si jen hajal.Okamžitě jsme ti uvolnili tvůj oblíbený pokoj,abys měl klid a mohl odpočívat.Každou hodinu jsi dostával jíst a pít,chodili za tebou a povídali si s tebou.I ty jsi nám něco stále povídal.Dostával jsi antibiotika a vitamíny,injekce proti zvracení.Snažili jsme se tě zahřát,bylo ti stále zima.V pondělí večer jsi přestal zvracet a v úterý jsi i klidně usnul.Doufali jsme ,že se lepíš.Bohužel se tvůj stav nijak nelepšil.Ve čtvrtek jedna z nás zůstala doma,nešla do práce ,jen abys měl stálou péči.Ráno jsi však začal opětovně zvracet a začalo zlobit i srdíčko.Před polednem vše skončilo a ty jsi nás,náš broučku opustil navždy.

Tvoje tlapky tu zanechaly stopy, které nikdy nezmizí. Tvoje zářící očička nikdy nevyhasnou a tvůj chraplavý hlásek tu bude stále s námi,stále ho budeme slyšet jak nás vítá,jak se dožaduje teplého mlíčka.Tvůj černo-bílý,sametový kožíšek budeme ještě dlouho cítit ve svých dlaních a obdiv s jakou statečností jsi se dokázal vypořádat s takovým příkořím,nikdy neskončí.

Byl jsi prvním z kočiček se kterými jsme začínali.S tebou odešlo hrozně moc … Nikdy na tebe nezapomeneme.Spinkej sladce Kluku můj.