Pomozte opuštěným a nechtěným kočkám

K tomuto psaní jsem sbírala hodně dlouho sílu.Stále je to hodně citlivé...

Micinka se u nás narodila.Bylo to na jaře v roce 1991 kočičce Maculce.

Micinka byla moc hodná kočička,nikdy jí nevadil žádný kolektiv koček .Když jsme se rozhodli pomáhat těm opuštěným a vyhozeným,nikdy  se nestalo,že by byla na některou zlá,některou vyháněla s tím,že ona je tady doma,ona tu byla první.Vždy všechny přijala a o všechno se ráda podělila.Občas jí zlobily koťata,když po ní chtěli aby se zapojila do hry a skotačily okolo ní.V takovém případě vždy pomalu a s rozvahou odešla.

Za svůj  dlouhý a snad  spokojený živůtek nebyla nikdy nemocná.Milovala pobyt na zahradě,sluníčko a vůni trávy,ve které často spávala.Moc ráda i se vším pomáhala.Sedávala na lavičce a sledovala dění okolo.Když se večer pálil ohýnek nesměla tam chybět.Za chladných večerů moc ráda sedávala u televize ve své oblíbené židli.Když uslyšela svoje jméno očička se jí vždy rozzářily jako dvě sluníčka,jako kdyby říkala,já vím,že mě voláš,slyším tě.

Poslední půl rok začínala být už unavená.Když si chtěla lehnou do pelíšku na okně museli jsme jí vysazovat,na okno už nevyskočila.Vždy mňoukla a už jsme věděli  o co jde. Teď koncem zimy se pomalu začala horšit.Míň jedla,měli jsme strach,že onemocněla a tak jsme byli u pana doktora.Ten na ní nic moc nenašel,jen ledviny byly postižené stářím.Snažili jsme s e pro ní udělat vše.Poslední týden jí však sil ubývalo hrozně rychle.Měla problémy s chůzí a nakonec už jí nožičky odmítly poslouchat úplně.Hlavička ta by chtěla,měla spoustu plánů,ale tělíčko už neposlouchalo.Hajala ve svém pelíšku a vždy když jsme k ní přišli mňoukla a chtěla hladit.Po hlavičce,tvářičkách,za uouškama …

Poslední den už nebyla schopná zvednout ani hlavinku.Bylo to hrozně těžké,ale museli jsme zavolat paní doktorku.Přijela v úterý odpoledne ve tři hodiny.Byli jsme s Micinkou do poslední chvíle.Hajala ve svém červeném pelíšku.Hladili jsme jí ,rozhlížela se a něco nám tichounce povídala.Vypadala spokojená a šťastná.Byli jsme u ní až do poslední chvíle,než usnula.

Je tu bez tebe Micinko strašné smutno,prázdno.Záře tvých očiček,vůně tvého kožíšku a kroky tvých sametových tlapek nám hrozně chybí.Nikdy na tebe nezapomeneme,budeš tu stále s námi,holčičko moje malá.