Foxík
4.4.2009
Včera pár minut před půlnocí nás navždy opustil náš Foxík.Byl to stařičký jezevčíček,kterého jsme si vzali zhruba před půl rokem z městského útulku v Polné u Jihlavy.Foxík byl v tomto útulku dva roky.V kotci byl schovaný v boudičce a umístěn s vlčákem,kolem se šířil nesnesitelný zápach z výkalů.Hned po příjezdu domů Foxík absolvoval několik koupelí,protože zápach z prostředí ve kterém celé dva roky žil byl hrozný.Navíc byl nemocný a doslova plný červů.
Celá naše smečka ho přijala v naprostém klidu.Dokonce i hlava smečky,Míša se choval umírněně asi poznal,že Foxík si už svoje vytrpěl.A Foxík?Ten byl u vytržení.Celý ožil a všechno prozkoumával a měl celodenní,obrovský,neukojitelný hlad.Přibral na váze,moc rád se procházel po zahradě.S rozvahou starších přehlížel řádění koťat,která ho tahala za ocásek a někdy na něm i usnula.
V lednu se začal horšit.Vyšetření ukázalo,že srdíčko už nepracuje tak jak má.Foxík dostal léky a poctivě je den co den užíval.Tento pátek se mu,ale přitížilo.Návštěva u pana doktora Johanidese ve Žďáru nad Sázavou prokázala otok plic a špatnou funkci srdce.Foxík dostal několi druhů léků a my s velkou nadějí jeli domů.Večer s chutí snědl kuře a s kočičkami si dal i trochu teplého mléka.Potom si lehl a odpočíval.Pár minut před půlnocí ho ale srdíčko zradilo a Foxík zemřel.
Snad je mu už lépe a nic ho nebolí.Budeš s námi stále náš malý Foxíku.Stále je tu slyšet tvůj štěkot,tvé kroky,když si chodil po celém domě.Misky jsou dnes nezvyke uklizené.Nikdo je nerozrovnal aby zkontroloval jestli v nich náhodou kočičky nenechali nějakou dobrotu.Místečko u ledničky,kde jsi rád lehával je už prázné.Tvé srdíčko i když bylo slabé a nemocné pro nás bylo to největší a nejstatečnější srdíčko na světě.Dokázal jsi překonat spoustu zla a trápení.Nikdy na tebe nezapomeneme.Spinkej sladce,náš Foxíku.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc s vámi cítím. Můj zlatý kocourek Zrzeček umřel ráno 19. 12., přestože paní doktorka Vondráčková i pan doktor Kujal ve Žďáře taktéž dělali, co mohli. Taky mě moc bolí srdíčko, že už mi nezavrní, nepohladím jeho nádherně vzorovaný kožíšek. Nechal tu moc smutné lidičky a brášku. Snad aspoň jemu už je navždy dobře, nic ho nebolí a prohání se se svou krásnou maminkou v kočičím nebíčku. Zůstanou mi na vás jen vzpomínky, moje hodné, milé čičinky. A vám zůstanou krásné vzpomínky na vašeho milého pejska. Doufejme jen, že ten žal co nejdřív odejde...
Smutné Vánoce 2009
(Maryla, 25. 12. 2009 18:44)