Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOČIČKA FANYNKA PÍŠE VLASTNÍ TLAPKOU

23. 3. 2008

Obrazek Jmenuji se Fanynka a jsem nejmladší z rodiny Funkových.
Když jsem byla hrozně malinká naši sousedi mě nechali běhat po venku i když jsem byla nemocná. Později jsem už měla očička zalepená tak moc, že mi nešly vůbec otevřít a navíc velikou rýmu a trochu kašel a asi i horečku. Zkrátka jsem byla tak zesláblá, že jsem zůstala ležet uprostřed cesty a nemohla dál. Prostě jsem bezvládně ležela ve spadaném listím a ani nevím jak a kdy jsem se probudila u někoho v náručí. Ale to si mě už pán nesl domů, že prý, když si mě ti lidé neváží, tak si mě ani nezaslouží!
V novém domově mi hned očistili očička a já se mohla rozhlédnout, byly zde i jiné kočičky a dokonce dva psi, ale hlavně tady bylo krásné teplíčko. Dostala jsem napapat a nějakou tabletku, kterou jsem pak brala ještě několik dní, a hned mi bylo o moc líp. Zato ta očička, to vám byla úplná hrůza, skoro celý měsíc mi je mazali mastičkou a kapali do nich jakési kapky, ale teď už je všechno v pořádku a já mám očka jako rys.
Rozhodla jsem se vám napsat, protože si už nevím rady s tou mojí paničkou. Ona je totiž pořád hrozně smutná. Myslíme si, že je to kvůli bráškovi Bertíkovi, který nám přednedávnem umřel.
A tak jsme si se starší sestřičkou Julinkou řekly, že to tak nemůžeme nechat a rozhodly se, že budeme paničce co nejvíc pomáhat a věnovat se jí, aby byla veselejší.
Teda já se snažím co to jde. Jakmile panička přijde něco dělat do kuchyně, hnedka se pořádně rozeběhnu a přes nohy a záda jí vyšplhám až za krk, odkud mám báječný výhled na to, co právě dělá.
Pomáhám mooooc ráda a obzvlášť, když je to něco super zajímavého, jako např. loupání brambor a následné žbluňkání oloupaných brambor do hrnce, nebo něco hodně voňavého, tak hned seskočím a musím to prozkoumat zblízka či nejlépe i ochutnat. Vždyť co kdyby bylo zapotřebí něco dochutit? Ale, tuhle jsem slyšela jak ta moje říká páníčkovi, že už má nohy a záda poškrábané jakoby prolétla trnitým keřem. Tak si mě páníček vzal do náruče, zpříma mi pohlédl do očí a řekl, že jsem snad musela vypadnout satanovi z prdýlky, když letěl kolem. To mě fakt docela urazil, já, taková hodňoučká Fanynka??? a že prý malý satánek, no to snad nemyslel vážně?
Dnes ráno jsem se chtěla podívat do trouby odkud vycházela kouzelná vůně, ale panička mě hned odstrčila. Přesto jsem trvala na svém, musím přece zjistit co to tam tak pěkně voní? Jenže místo toho jsem byla potupně vystrčena za dveře na chodbu, do trouby se panička podívala sama a mě pustila zpátky, až když bylo po všem. Doufám, že dostanu alespoň ochutnat, když už jsem se tam nemohla podívat.
Pomáhám prakticky se vším. Tak třeba se zametáním, neustále se snažím nasedat na koště a tlačit ho tím dolů, ale nemohu se na něm dost dobře udržet a ty kupičky smetí, to vám je potom hotová hrůza. Panička je vždycky namete na určité, podle mě naprosto nevhodné místo, a tak já ochotně pomůžu a tu kupičku přemístím jinam. Odpoledne jsem zase pomáhala hrabat listí. Byla jsem poprvé od své nemoci venku a řeknu vám, to byl teda zážitek, těch věcí a vůní a byly tam i kočičky zezdola od babičky a dokonce i dvě kačenky - ty jsem ještě nikdy neviděla, no byla jsem z toho celá pryč.
Všichni jsme se snažili pochytat co nejvíce lístečků, to vám byla dřina. Běhala jsem z místa na místo a lístečky létaly sem a tam. Když jsem se trošánek unavila, raději mě odnesli domů, prý že mám mokré nožičky a bříško a mohla bych onemocnět. Tak jsem se na to hrabání listí dívala alespoň z okna.
Teď sedím u televize a sleduji a s pánem fotbal, před chvílí jsme dali goool, pán se velice hlasitě radoval a to jsem se teda pořádně lekla.
Včera jsem chtěla pomáhat i při koupání, skočila jsem do vany, ale nepočítala s tím, že je ta voda tak mokrá, naštěstí mě panička hned vytáhla a osušila. Zjišťuji, že některé věci mě prostě dělat nenechají.
A sestra Julinka ta zase pomáhá třeba při psaní na počítači, jakmile si panička k němu sedne, hnedka jí vleze na klín a tiše si s ní povídá. Někdy to paničku rozpláče, nevěděla jsem jestli je to tím, že Julinka vypadá stejně jako Bertíček a tak jsem se jí zeptala o čem spolu mluví. Julinka říkala něco jako,  že jípanička slíbila,že dá každý měsíc  stranou takové kouzelné papírky a když vážně  onemocníme, tak jako Bertíček,odveze nás někam daleko, kde nám určitě pomohou.
No a zrovna včera přinesla domů novou kočičku, ale ta je nějaká divná, posadila jí na skříňku a ona tam furt sedí. Ptala jsem se naší nejstarší kočičky Barunky jestli neví co to s ní je? A ta mi vysvětlila, že kočička není živá, ale z hlíny a že jí lidé říkají - kasička.
Julinka má s paničkou asi nějaké tajemství, protože Julinka za paničkou ustavičně běhá a něco jí vykládá, nespustí z ní oči a představte si, že jí nenechá samotnou si dojít ani na záchod nebo se vykoupat. Je s ní prostě pořád, když má přijít z práce už jí vyhlíží a jakmile se objeví začne strašně křičet, jakoby se neviděly týdny. Panička jí musí hned pochovat a vyptávat se co tady sama dělala a Julinka vypráví a vypráví. Julinka taky dostává úplně jinačí jídlo než my ostatní a brácha Matěj říkal, že je to možná proto, že Julinka byla jako malá hodně nemocná. Tak já nevím, ale zase tak moc mi to nevadí, protože vždycky dostanu taky ochutnat té Julinčiny dobroty.
Tak a teď už budu pomalu končit, chystá se bašta, slyším, že hledají malého raráška, takže musím běžet.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fanynka

(Vladka, 12. 9. 2009 15:35)

Fanynko - sama víš, že kočka je lék na všechna trápení, a tak má panička vystaráno. Jsi nádherná a moc Ti přeji ten krásný spokojený život. Start byl těžký, ale teď už je to báječný život.